Marek Veselý | Známí, neznámí…

Věnováno Andrejce, mé přítelkyni, ženě, které si vážím, mé dobré náladě.

Sjel výtahem, na recepci prošel turniketem a zamířil do podzemních garáží společnosti.
„Radku, počkejte,“ zaslechl za sebou ženský hlas.
Otočil se, recepcí právě procházela jeho kolegyně Denisa a mávala na něj. Zůstal stát a počkal, až k němu došla.
„Nejedete prosím vás do centra? Auto jsem musela dát ráno do servisu a nechce se mi trmácet se metrem,“ řekla a hodila na něj prosebný pohled.
„Ale jistě, vezmu vás, to není problém.“
Denisa do jejich firmy nastoupila asi o půl roku déle než on a od první chvíle co ji viděl, mu byla moc sympatická. Byla inteligentní, milá, hezká. Věděla přesně, co chce, a jak měl možnost zjistit na firemních večírcích, byla i velice vtipná. Jejich firma vyžadovala celkem přísný dress code, takže ji denně viděl v oblečení, které se mu na ženách vždy líbilo. Dnes to byly oranžové šaty, černé sáčko a černé lodičky na podpatku. Už když se k němu blížila a viděl ji s odstupem, měl možnost si ji dobře prohlédnout. Musel konstatovat, že ji to opět nesmírně sluší.
Dovezl ji až před její dům, i když říkala, že stačí někam poblíž a že už dojde pěšky. Rozloučili se a on se díval, jak ladně vyběhla pár schodů a zmizela ve vchodových dveřích.
Když dorazil domů i on, naučenými pohyby vykonal vše potřebné. Uklidil aktovku, svlékl si oblek, osprchoval se, uvařil si kávu a posadil se v obýváku. V televizi klasicky nic, přešel tedy k počítači, zapnul ho a místnost ozářilo namodralé světlo monitoru. Vstoupil na chat, do své oblíbené místnosti, kde byla někdy legrace, někdy nuda, podle toho, kdo tam byl. Asi před dvěma měsíci se tam začal bavit s jedním červeným nickem. Nacházela se pod ním inteligentní žena, říkala si Nevada. Nevěděl, jak vypadá, kolik jí je let, odkud je. Nebylo to potřeba vědět, bavili se o všem, měla velký přehled a čas s ní mu utíkal ani nevěděl jak. Bavili se i na téma místnosti, o BDSM, o pánech a subinkách, občas žertovali na skle.
Dnes nějak zatoužil po tom vidět, jak jeho společnice vypadá.
„Nevyměníme si fotky?“ zeptal se jí a čekal na odpověď. Dlouho nic, teď si připadal jak puberťák. Nejraději by tu větu vrátil, ale už to nešlo. Stále neodpovídala, až najednou napsala:
„Já ti fotku klidně ukážu, ale tvojí nechci. Mám nějakou představu a nechci, aby se mi změnila. Určitě se někdy setkáme, počkám si a až tam poznám, jak vypadáš.“
Přišlo mu to vůči ní trochu nespravedlivé, ale jeho zvědavost ho přesvědčila. Napsal svůj mail a čekal.
„Odesláno,“ objevila se krátká zpráva a hned krátký dodatek, „doufám, že se mě nelekneš.“
„Určitě ne, tak inteligentní žena, musí být krásná,“ naťukal na sklo a rychle otevíral mailovou schránku.
Rychle sjel sloupcem přijatých emailů až nakonec, byl tam…, email nazvaný stručně, foto. Rozklikl ho a našel v příloze jednu fotografii. Po jejím otevření vykulil oči. Čekal všechno, tlustou, hubenou, černovlásku, blondýnku…, všechno, ale tohle ne. Nemohl věřit vlastním očím, to co uviděl, by ho nenapadlo ani ve snu. Z fotografie se na něho usmívala, jeho kolegyně Denisa.
Polkl a jen zíral. Pak si uvědomil, že pořád čeká na chatu, přepnul se a napsal, jí do šeptacího okna:
„Wau, teda, že budeš krásná, jsem předpokládal, ale tohle předčilo mou fantazii.“
„No, zas to nepřeháněj, jsem normální ženská, žádná modelka,“ odpověděla Denisa – Nevada.
Radek byl od okamžiku, kdy zjistil, s kým se baví, nesvůj. Nějak najednou nevěděl co psát, neuměl ten pocit popsat. Ještě chvíli si psali, ona se pak omluvila, že musí jít brzy spát, zítra jí čeká těžký den.
Druhý den v práci se zavřel ve své kanceláři. Po včerejší příhodě se mu ji nějak nechtělo ani potkat. Stejně byli každý z jiné skupiny a narazili na sebe tak maximálně na chodbě, jinak spolu nikdy ani moc nemluvili. Ale co kdyby.
Den byl náročný a Denisa byla ráda, že dorazila domů. Naložila se do vany plné pěny, relaxovala a přemýšlela. Hlavou se jí honily myšlenky na věci, které dnes řešila v práci a plynule ji vystřídala myšlenka na člověka, se kterým trávila poslední dva měsíce na chatu. Toužila ho poznat, teď když už ji viděl, je na čase aby poznala i ona jeho. Chtěla ho ale poprvé vidět naživo, fotografie mnohé zkreslí. Dnes mu to řekne, navrhne, aby se potkali. S tímto rozhodnutím vylezla z vany, oblékla si na nahé tělo župan a v kuchyni si uvařila konvici čaje. Otevřela notebook a najela na chat. Mrkla, kdo je v místnosti, Brian, jeho nick tam byl.
„Ahoj, jaký jsi měl dnes den?“ začala konverzaci.
Po asi půlhodině povídání o knížkách a zajímavých literárních titulech se rozhodla a napsala:
„Co bys řekl tomu, kdybychom se sešli?“ odeslala a čekala…, nic…, čekala dlouho…
Na druhé straně byl Radek v šoku. Nedokázal si představit, že přijde na schůzku a ona zjistí, že se vlastně znají. Neodpovídal a přemýšlel. Nakonec to hodil za hlavu a rozhodl se, co se může stát tak hrozného.
„To by bylo skvělé, navrhuji kavárnu v hotelu Grand, zítra ve 20 hodin.“ Napsal odpověď.
No konečně, oddechla si Denisa a docela se zaradovala. Napadlo ji, jaká je to náhoda, že vybral místo, které má ona pět minut od svého domu. Nemohla tušit, že místo vybral schválně právě proto, aby to měla blízko. Byli domluveni a po chvíli se rozloučili. Začala se na zítřek docela těšit.
Druhý den večer, krátce před osmou, přicházela Denisa na místo schůzky. Byla už tma, osvětlení tu nebylo nic moc a tak šla rychle a energicky. Minula dva chlapíky, kteří stáli před hotelem, a zaslechla za sebou:
„Kampak mladá dámo?“
Neotočila se a přidala, když v tom ucítila, jak ji jeden z mužů chytil za loket a prudce jí otočil.
„Řekl jsem stůj, ty děvko,“ křikl jeden z opilců a přitiskl ji zády ke zdi.
„Neříkej, že bys to nechtěla, jsi na to celá žhavá,“ řekl ten druhý a rukou ji zajel pod sukni.
Měla v sexu ráda tvrdší zacházení, ale ne teď, ne tady a ne od těchhle individuí. Měla strach, a začala křičet. Ten co ji držel, jí zacpal pusu dlaní. Nebyla šance, že by se ubránila.
„Hej, okamžitě ji pusťte!“ uslyšela hlas muže, ale ve tmě ho moc nerozeznávala.
To už jednoho chytil za rameno, otočil k sobě a tvrdým direktem ho srazil k zemi. Mezitím co se sbíral, druhý pustil Denisu a vrhl se na neznámého muže. Skončil stejně, jako první, jistá rána do břicha ho zneškodnila a válel se vedle svého komplice.
„Seberte se a koukejte padat!“ Křikl muž.
Oba výtečníci se posbírali a raději utekli, věděli, že v tom stavu, ve kterém jsou, nemají šanci.
Denisa seděla na bobku, zády stále opřená o zeď a chvěla se. Muž k ní přistoupil, jemně ji uchopil za lokty a pomohl se zvednout. Když mu pohlédla do tváře, překvapením vykulila oči.
„Radku? To jste vy?“
Tak takhle si to setkání ale nepředstavoval, v duchu nadával na opilce, kteří vše zkazili, rozhodl se, že ze své anonymity ještě nevystoupí.
„Ano já, byl jsem tu s přáteli na večeři. A co vy tu děláte, Deniso?“ Zalhal a objal ji kolem ramen, aby se přestala chvět. Položila mu hlavu na rameno, pomalu se uklidňovala, měl na ní zvláštní vliv a cítila se s ním v bezpečí.
„Pojďte, zvu vás na kávu a potřebujete možná i něco ostřejšího,“ řekl tichým, ale pevným hlasem.
Neváhala a šla, hrozilo, že se objeví její známý z chatu, ale v tu chvíli byla tak rozrušená, že nedokázala uvažovat racionálně.
V kavárně hotelu se posadili ke stolku v rohu, kde byl klid a nic je nerušilo. Objednal dvě kávy a dva koňaky. Neptal se jí, co chce a přesně se trefil. Jak to, že si nikdy nevšimla, jak je zajímavý, zábavný. Bylo jí s ním hezky, cítila z něj autoritu a zároveň bezpečí, už proto, jak ji pomohl před hodinou venku. S tímto mužem by si dokázala představit zestárnout. Jen jedno ji vadilo, on neměl určitě ani páru o tom co o ní nevěděl nikdo. Její zálibu v BDSM, znali jen známí z chatu a nejvíce ten, se kterým se tu dnes měla sejít. Spolu se na toto téma bavili hodiny, představovali si různé scénáře kde ona jako subinka a on jako Pán, hráli hlavní roli.
„Kde vůbec je?“ uvědomila si a pohlédla ke dveřím.
Měli se sejít venku a možná, že když ji tam neviděl, prostě odešel.
Během příjemného rozhovoru s Radkem mu navrhla tykání, po nějaké době on objednal večeři a láhev Tokajského. Bavili se, smáli se, vypadali jako nejlepší přátelé, nemilá příhoda, která jí potkala venku, se jí začala vytrácet z hlavy. Pomohl jí fyzicky a dostal ji z toho i psychicky. Líbil se jí pořád víc a víc, kdyby tak ty dva muže mohla propojit v jednoho. Rytíře, který ji zachránil a Briana z chatu, který o ní věděl vše a dokonce by jí splnil i sen, stát se subinkou svého Pána.
„Holka nemůžeš mít vše,“ řekla si pro sebe a rozhodla se, že si vše ještě ujasní, neví, co se stalo, že přítel z chatu na schůzku nedorazil a chtěla mu dát šanci, vysvětlit proč.
Zábava s Radkem plynula ani nevěděla jak. Byl opravdu zábavný, milý a pozorný. Po chvíli se omluvila a odešla na toaletu. Líbilo se jí, jaké měl noblesní chování, jak vstal, když ona vstala, jak se pořád staral, jestli něco nepotřebuje.
Když se vracela, vzpomněla si na jednu vtipnou příhodu z práce a s úsměvem vstoupila do kavárny, aby mu ji hned sdělila. S překvapením ale zjistila, že jeho místo je prázdné. Posadila se a čekala, zřejmě si také odskočil. Minuty ale plynuly a Radek se nevracel. Začínalo jí to být divné. Zvedla se, došla k baru a zeptala se vrchního, jestli si nevšiml, kam odešel její společník.
„To netuším madam, ale nechal vám tu vzkaz,“ odpověděl a podal jí obálku.
Posadila se zpátky ke stolu, rozlepila obálku a četla:
„Účet je vyrovnaný,
ty teď okamžitě vyjedeš výtahem do třetího patra hotelu, tam najdeš apartmá číslo 325, kde na tebe čekám moje subinko.
Pospěš si, čekání nesnesu.
Tvůj Pán, Brian.“
Nevěřila vlastním očím, okamžitě jí to docvaklo, její přání spojení těch dvou mužů se tedy stalo skutečností. Radek a přítel z chatu je jeden a ten samý člověk.
Za okamžik už vystupovala z výtahu ve třetím patře, pospíchala dlouhou chodbou, až našla apartmá 325. Zlehka zaklepala a čekala.
„No pojď dál,“ ozvalo se uvnitř.
Potichu vklouzla do pokoje a zavřela dveře, čekal tam na ni její Pán.

Marek Veselý