Submisiv X otrok
Minulou středu jste na našem webu mohli najít úvahu nad rozdíly mezi Dominantní dámou a Dominou. Rozhodla jsem se proto, že napíši podobnou úvahu a to na téma rozdílu mezi submisivem a otrokem. I když budu psát o mužích (je mi to jaksi bližší), klidně může totéž platit i o submisivních ženách a otrokyních.
Když tak procházím inzeráty na seznámení, všude vidím, že si lidé zřejmě pletou slova SUBMISIV a OTROK. Mají dojem, že je to totéž. Ale ono to není totéž. Je jisté postavení, které se v pyramidě společnosti umisťuje na své místo. Na vrcholu stojí Dominant, to jistě nikdo popírat nebude. Po něm switch, pak submisiv a hluboko pod ním otrok. Nesouhlasíte? Můžete s tím nesouhlasit, může se vám to nelíbit, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat. Bylo to tak už v dávných dějinách. Na vrcholu král (Dominant), pod ním poddaní (submisiv) a dokonce mimo tuto pomyslnou pyramidu stál otrok, jako majetek. nebyla mu přiřazována žádná lidská důstojnost. Žádná práva. Jen povinnosti. Spoustu povinností, žádný volný čas. Žádné právo rozhodovat. o sobě, ani o čemkoli dalším. Nesměl se ani rozhodnout, co bude mít k obědu. Natož se rozhodovat o čemkoli důležitějším. Když byl nemocný, prostě zemřel. Neměl právo na ošetření. byl věc, která se dala nahradit.
A dnes? Který z Facebookových otroků se s tímto ztotožní? Možná namítnete, že jsou jiné podmínky. Máte pravdu, ale otrok vždy zůstává otrokem. Jeho postavení je stejné a záleží na Dominantovi, jak moc povolí nebo přitvrdí. Otrok je a zůstává na spodní hranici společenského postavení. Což ovšem nevylučuje, že otrok může být velice inteligentní. Sama jsem jednoho takového poznala. Většina z lidí, kteří se prezentují jako otroci, tento význam nechápe a nezná. Nebo neuznává. Otrok musí okamžitě uposlechnout rozkaz svého Pána. Bez nejmenších výhrad. Jeho protest nejen, že nic neznamená, ale je i přísně trestaný. Submisiv také rozkaz musí poslechnout. I on musí poslechnout okamžitě. Ale může si dovolit protestovat, smlouvat, má možnost diskuze. Je pouze na jeho Pánovi (nebo Paní), jestli jeho slova budou mít nějaký význam.
Velice často se v inzerátech na FB, ale i jinde, dočteme, že: “Jsem otrok, nemám žádné hranice.” To je ale hloupost, protože každý má své hranice. Každý má svou míru, kam až je ochoten zajít. já osobně jsem pro posouvání těchto hranic, to ano, ale pomalu, po domluvě a s rozvahou. Na takový inzerát, respektive takovému člověku, bych nikdy neodpověděla. Sám totiž neví, co hledá. A ani sám netuší, kam by se zařadil. myslí si totiž, že když napíše o nulových hranicích, přitáhne pozornost a zájem. Nakonec nedojde ani k setkání s protějškem, který si ho vybral. Protože “otrok” se buď nedostaví vůbec, nebo se mu tenhle a tamhleten termín nehodí a nakonec mu onemocní sousedova kočka. Jelikož každý člověk má své hranice, musí je mít i otrok. Někdo nesnese bič, někdo rákosku, jiný si nedokáže představit kopanec. Stejně tak submisiv. I on má své hranice, jen trochu posunuté. Je víc věcí, které submisiv odmítá. A má právo je odmítnout. Mezi otrokem a Pánem existuje otrocká smlouva, která musí být bezpodmínečně dodržena oběma stranami.
Další rozdílnou věcí je vztah mezi Pánem a výše zmíněnými. Submisiv může být přítel, partner, milenec, kamarád. Může být člověkem, o nějž je možné se opřít. Může být rovnocenným partnerem, který stojí o schod níž. Otrok je otrok. Sluha, majetek. Stojí na stejné úrovni jako židle v pokoji. Když se nám znelíbí, vyměníme ji. Není možné, aby mezi Pánem a otrokem byla jakýkoli jiný vzath než čistě otrocký. A tím je vyloučen i vztah milenecký.
Další velice rozdílnou věcí jsou tresty. Submisiv je trestán za svá provinění a vždy si je plně vědom toho, proč trest přijde. Otrok je také trestán za provinění, ale mnohem tvrději. A někdy ani nemusí přijít provinění. Jen trest. A Pán nemusí vysvětlovat proč.
Stejné je to i ve spoustě dalších oblastí. Stále jste názoru, že otrok a submisiv je totéž? Nebo se mnou souhlasíte? Jak to vidíte vy? A existují vůbec skuteční otroci?
Elisabeth Simpson