Rozhovor s Elisabeth a Markem

Marek Veselý
Zrodil se nápad udělat rozhovor s dvojicí. Dvojicí, kteří spolu žijí, jsou pozitivně naladěni k D/s a zjistit tak, jak třeba vypadá jejich běžný život. Po delším a marném hledání, takové dvojice nám bylo navrhnuto, že bychom to mohli být klidně my, Elisabeth a já. A původce tohoto nápadu dokonce sám nabídl, že (jeho slovy) ten rozhovor klidně spáchá.

Mdm Flora
Jasně, jasně, stačí. Děkuji za uvedení, Marku, rozhovor je můj. Totiž, já ho povedu. Kdo je na světě také lepší a povolanější, že? A teď už konec legrace, prozradím vám, jak to bude probíhat. Nejdřív takový ten klasický “párový rozhovor”. Totiž, budou jim oběma pokládány stejné otázky o tom druhém. Háček je v tom, že u toho nebudou spolu. Tak uvidíme, jak se takový úžasný pár dobře zná. ;-) A v druhé části se pokusím zjistit, jak to vlastně mají doma, mimo klávesnici. ;-) Těšíte se? Já jo!

První část rozhovoru:
Je položeno dvanáct otázek. Jeden odpovídá o druhém (M je Marek, E je Elisabeth). V případě, že odpovědí jinak, správná odpověď bude v závorce. Tak schválně, kolikrát se spletou?

1. Datum seznámení?
   M: 7.11.
   E: 7. 11.
    
2. Oblíbená barva?
   M: Zelená.
   E: Zelená.
    
3. Oblíbené jídlo?
   M: Řízek a bramborový salát.
   E: V podstatě cokoli. Hlavně řízek.
    
4. Oblíbené pití?
   M: Pivo, růžové víno, mléko.
   E: Káva. (Káva, víno)
    
5. Oblíbený spisovatel?
   M: Elisabeth čte téměř vše, takže je jich mnoho
   E: Vladimír Páral
    
6. Barva očí?
   M: Zelená
   E: Šedohnědá
    
7. Oblíbená BDSM praktika (nejvíce 3)?
   M: Spanking, dogplay, footfetish
   E: Spanking, dogplay, footfetish
    
8. Oblíbený nástroj (konkrétně, tzn. délka, šířka, barva ;-) )?
   M: Rákoska ve tvaru šavle, 6mm silná, cca 60 cm dlouhá
   E: Pelíšek pro štěně. Je zelený, dlouhý asi metr a široký asi 60 cm.
    
9. Jak se staví k novým praktikám a nápadům?
   M: Velice kladně, nikdy neřekla ne, ale vždy jsme danou věc alespoň vyzkoušeli.
   E: Nebrání se, jen je nutné na všem se předem domluvit a pak se přesně držet toho, o čem byla řeč.
    
10. Je něco, s čím by nesouhlasil/a?
    M: S tím, na čem bychom se neshodli oba.
    E: Jistě, pár takových věcí se najde.
     
11. První společně použitý nástroj?
    M: Důtky
    E: Důtky
     
12. Nejčastěji používaná pomůcka?
    M: Důtky
    E: Nepoužívá nic, všechno já na něj. ;-)

Druhá část rozhovoru:
Kdy budu pokládat otázky a oni dva budou odpovídat. Co myslíte, zhádají se u toho? Držte si klobouky, Madam Flora jde na věc!

Dom / sub / switch? Platí to, co bylo v původních rozhovorech s vámi? Totiž, že Elisabeth je čistě Dominantní a Marek switch?
M: U mě se to změnilo. Nemám potřebu žádného přepínání a stal jsem se vůči Elisabeth čistě submisivním.
E: Jako jestli bych si nechala vyhrnout sukni a naplácat? Nikdy… Takže u mě vše při starém.

Jak se toto vaše… řekněme rodinné uspořádání projevuje navenek? Je to třeba tak, že při nakupování Marek tlačí vozík a následuje Elisabeth, která na vysokých podpatcích kráčí středem uličky a ukazuje na zboží?
M: Tak to rozhodně ne. Vrozená galantnost by mi velela tlačit ten vozík, jenomže s Elisabeth zrovna tenhle projev gentlemanství nejde provozovat, protože konkrétně nákupní vozík v supermarketu ráda tlačí sama. Jinak se na všem normálně domlouváme, co koupíme a co ne, co budeme vařit atd. Takže, na všem se domlouváme a podle toho nakupujeme.
E: Přesně tak, na všem se domlouváme. Případy, kdy něco arogantně nařídím, řekla bych, neexistují.

Tak jak se tedy tenhle váš vztah projevuje navenek?
M: Vůbec nijak, jestli máš na mysli to, že by nezávislý pozorovatel hned na první pohled poznal, že kolem něj prošla Dominantní Dáma a submisiv. Jsou situace, kdy samozřejmě Elisabeth podržím dveře, otevřu jí dveře auta, počkám až nastoupí a teprve pak nastoupím já. Po schodech jdu vždy pod ní, abych zachytil její případný pád. Tohle všechno jsou ale věci, které by měl dělat každý slušný muž vůči ženě. Je to normální projev slušného chování a s D/s to nemá nic společného. Bohužel se na to v dnešní době dost zapomíná a když otevřu dveře auta a čekám až Dáma nastoupí, můžeme pro okolí vypadat… řekněme kuriózně, ale není v tom nic co by říkalo o mé podřízené roli vůči Elisabeth.
E: Ano, řekla bych, že běžný pozorovatel nic nepozná. Dokonce ani ten, kdo se sám v BDSM pohybuje, by asi neuhodl, k čemu dochází za zavřenými dveřmi. Na veřejnosti (a ani doma, v běžných situacích) neprobíhá žádné vykání, žádné slepé následování ani chůze třeba dva kroky za mnou. ;-) Jsme prostě normální pár, který se drží za ruce. Takový, jaký minete bez povšimnutí, když jdou kolem.

Vědí vaši blízcí, že nejste “jen normální pár”? Jak se k tomu stavějí?
M: Neví to o nás nikdo. To co provádíme v našem pistáciovém světě si přísně střežíme. Pokud vím, jeden z Elisabetiných bratrů to o nás ví, ale o tom spíše může mluvit ona.
E: Jeden z mých bratrů je stejného zaměření, takže to jaksi poznal z toho, jak jsem s ním jednou jednala. A jelikož je Marek můj partner, je mu jasné, že jsme na tom oba stejně. Bratr to bere naprosto normálně, protože náš svět je i jeho světem. Dřív za mnou dokonce chodil pro rady. Nemám nejmenší potřebu sdělovat takovou věc komukoli dalšímu. Je to naše soukromí, nikomu do toho nic není.

Říkáte, že povídky jsou stavěné na reálném základu. Jak to je ve skutečnosti? Jsou to prožité situace, nebo vaše společné fantazie?
M: Ano námětem některých našich povídek se stal opravdu prožitý zážitek. Do povídky je pak taková situace samozřejmě upravená, někdy něco přidáme, jindy naopak ubereme. Možná si čtenáři vzpomenou například na povídku “Česko - Švédsko 4:2”, v tomto případě jsme si plánovali, jak budeme koukat na hokej. Musím říci, že Elisabeth k tomu měla aktivnější přístup, mě to letos až tak nepopadlo a já jsem přišel s nápadem těchto sázek na vítězství a následného vyplácení. V povídce je to naopak, celé to vymyslela partnerka a i to schéma sázení jsme měli ve skutečnosti složitější. Uvádím to jen pro zajímavost aby si naši čtenáři nemysleli, že přesně to, co prožijeme, to taky napíšeme. No a potom jsou povídky, kde hraje roli hlavně fantazie, vůbec se v nich nevidíme, jen prostě napíšeme příběh.
E: Je pravda, že povídky nejsou skutečné popisy prožité události. Jsou trochu upravené. Ale reálný základ mají. Pak jsou jiné, které nemají ani to. Museli bychom se bavit o konkrétních případech, abychom mohli přesně určit, kolik je na tom pravdy.

Nedávno vyšla poslední povídka z rubriky Desatera submisiva. Tahle pravidla jsou smyšlená, nebo se jimi řídíte?
M: Tato pravidla jsme s Elisabeth uspořádali a vymysleli v době, kdy jsme začali tyto povídky psát. Mohli by se jimi řídit submisivové a jejich Dominanti je na nich vyžadovat v případě, kde se jedná skutečně pouze o vztah Paní a sub, Pán a subinka, nic ostatního. Zrovna všech těchto deset povídek je vymyšlených, i když možná nějaké drobnosti z našeho soužití se tam dostaly. Co se týče pravidel, my určitá pravidla máme, ale jsou zcela odlišná od těchto.

Takže svá pravidla máte?
E: Ano, máme. Neustále se rozrůstají, pokaždé, když přijdeme na novou situaci, kterou je třeba vymezit pravidlem. Jsou to různá pravidla od osobní bezpečnosti, přes ochranu zdraví až po vymezení hranic při dogplay. Každé pravidlo má stanovený trest za porušení. Ale tyto hodnoty nejsou úplně pevné. Zvyšují se při opakovaném porušení pravidla, nebo je možné je naopak snížit.
M: Přesně tak, jsou to pravidla, která chrání především naší bezpečnost. Například, jedno z pravidel je, že s sebou, když nejsme spolu nosíme vždy nabitý mobil. Za porušení tohoto pravidla je 125 ran rákoskou, mně už se ho podařilo porušit dvakrát, tedy jsem podruhé dostal 250. Takového charakteru jsou tato pravidla. Pokud dané pravidlo poruším já následuje samozřejmě příslušný trest, pokud se to stane naopak, nenásleduje samozřejmě nic, ale na začátku jsme si řekli, že tato pravidla budeme dodržovat oba.
Jelikož oba máme rádi dogplay, máme i pravidla, která zakazují “štěněti” určité věci. Kousat paničku, například. Neřekla bys, kolikrát už se mi stalo, že jsme třeba seděli s Elisabeth vedle sebe, já jsem jí dal pusu a pak ji kousl do prstu… a už to bylo, vysloužil jsem si 110 rákoskou.

Otázka pro Marka, Elisabeth, neposlouchej. Marku, je Elisabeth přísná Paní?
E: Elisabeth vůbec neposlouchá… Ona jen pak bude dělat korekturu…
M: Neřekl bych přísná. Je zásadová, je náročná sama na sebe a to samé vyžaduje na ostatních. Na začátku našeho vztahu jsme si tato pravidla určili, domluvili se, že je budeme dodržovat a pokud nějaké poruším, vím, že za chybu přijde trest a bez řečí ho přijmu. Po potrestání přijde vždy odpuštění. Tohle třeba Elisabeth dodržuje velice přísně a líbí se mi to. Ale umí být i přísná, nebo řekl bych spíše taková nekompromisní, vždy mě dostává její výraz, když ji jako svou Paní o trest žádám a pak za něj děkuji. Ten pohled, když před ní po výprasku klečím, políbím ji ruku a podívám se nahoru do jejich očí je jedinečný a je uchvacující. Cítím k ní pokoru, úctu, lásku a oddanost. Těžko se to popisuje, ale pokud tohle někdo zažil a nebere tresty a výprasky jen jako legraci k popukání, nebo dokonce hru, tak ví o čem mluvím.

Otázka pro Elisabeth: Elisabeth, je Marek poslušný submisiv?
E: Jistě, velice. ;-) Ne… Ono se nedá jen tak říct poslušný nebo neposlušný. Je to složitější v tom, že nežijeme jen D/s vztah. My tam máme spoustu věcí navíc. Kromě toho, já nejsem člověk, který by ostatním nařizoval, co mají nebo nemají dělat. Co se týče pravidel, která jsme si stanovili, ta se snaží dodržovat. Pokud se to nepovede, což se samozřejmě stává, pak vždycky přijde trest, který přijme. Stalo se i to, že jsem si porušení pravidla neuvědomila. Marek mě na to upozornil a pak byl potrestaný. Takže v tomto ohledu, ano, je poslušný, jestli se ptáš na tohle.

Zmínili jste se mi, že svět internetu je pro vás malý a chystáte se s povídkami posunout dál. Co si pod tím čtenáři můžou představit?
E: No… Líbí se nám, jak voní nové knihy… Tak se třeba jednou dozvíme, jak voní naše nová kniha. Ale na to je zatím ještě čas.

Máte nějaký vzkaz pro čtenáře nebo pro ty, kdo sledují váš web?
M: Jen jediné, pokud vás naše tvorba zajímá a baví, čtěte nás, sdílejte a hlavně komentujte. Když pod našimi povídkami nacházíme vaše komentáře a třeba i záporné, je to něco, jako potlesk pro herce na divadle. Víme pak, že má naše práce smysl.
E: Přesně tak. A těm, kteří to dělají děkujeme.

Děkuji vám za zajímavý rozhovor, Madam Flora se loučí.

Madam Flora