Rozhovor s dominantní dámou

Požádal jsem o rozhovor kolegyni, autorku skvělých povídek a dominantní dámu Elisabeth Simpson.
Poodhalila nám trochu záclonku svého soukromí a myslím, že tak jak je jí vlastní, velice vkusně a vtipně. Děkuji jí tímto za její čas a zde je zmíněný rozhovor.


Dominant, submisiv, switch? Ke kterému zaměření máš v BDSM nejblíže?
Řekla bych, že jsem absolutní dominant. Nemám v sobě snad jedinou submisivní buňku.

Ve kterém věku tvého života sis uvědomila, že nejsi vanilka, ale pistácie a jaká situace tě k tomuto zjištění přivedla?
Když jsem prožívala první vážný vztah. Asi ve dvaceti. Tehdejší přítel měl dominantní sklony a to se mi nelíbilo.

Dominantní jen jako člověk, nebo byl přímo pistáciový dominant?
Jen dominantní člověk. První pistáciový dominant, kterého jsem poznala byl přítel mojí kamarádky.

Jak vypadal tvůj vstup do BDSM v reálu, o jakou se jednalo praktiku a jaký jsi z toho měla pocit?
Dostala jsem se k tomu celkem náhodou, nevěděla jsem, že půjde o BDSM. Byl to můj kamarád a já nebyla tak docela střízlivá. Slovo dalo slovo a šli jsme k němu. Skoro jsem ani nepostřehla jak, ale po chvíli jsem ležela na zemi svázaná. A to se mi nelíbilo. Hodně, nelíbilo. Stačilo jen mu říct: „Okamžitě mě rozvaž!" a o chvíli později byl svázaný on. To bylo něco úplně jiného. Měla jsem najednou hroznou potřebu ho potrestat za to, co si ke mně dovolil.

A potrestala?
Ano. Neměl doma žádné pomůcky, ale měl plácačku na mouchy…

Je pro tebe BDSM jen příjemná hra, nebo je to i životní styl a jak se v tom případě v civilním životě projevuje?
BDSM v žádném případě není jen hra. Je to životní styl. Jsou chvíle, kdy musím držet svojí dominanci na uzdě, třeba v práci… Ale jde to jen těžko. A pokud mě někdo rozzlobí… No, řekněme, že po té zkušenosti kolega, pokud něco potřebuje, vždycky se omluví za vyrušení. Jsem dominantní i v běžném životě. Ráda jsem to já, kdo v danou chvíli rozhoduje. Ať už je to v čemkoli.

Neznamená to ale, že bys byla chladná, přísná v každé denní době, umíš být jistě i milá.
Chladná rozhodně nejsem, mám ráda smích a humor. Přísná ano. Na sebe i na ostatní. A milá… To záleží na úhlu pohledu. Jsem za všech okolností slušná. Nevyvolávám konflikty, všechno řeším s úsměvem. A to se dneska moc nevidí. Proto lidé říkávají, že jsem milá, možná je to jejich zdání, možná je to tak…

Přizpůsobuješ svému dominantnímu stylu i svůj šatník? Nebo pro tebe dominantní dáma není o tom, že chodí v kůži a na vysokých podpatcích, jak si myslí velká většina subíků?
Není to o kůži a vysokých podpatcích. Je to o ženskosti. Nemám ráda trend krátkých sukní. Dáma nepotřebuje zaujmout svými koleny. Dáma by měla zaujmout povahou a inteligencí. Nemám ráda hluboké výstřihy. Muž se má dámě při konverzaci dívat do očí, ne jinam, kam přitahuje jeho pozornost. Podpatky jsou něco jiného. Podle mě žena na podpatcích působí velice žensky a sebevědomě.

Co požaduješ od svého D/s partnera, co by měl splňovat? Co u něj naopak vidět nechceš?
Rozhodně by měl být inteligentní, musí znát své hranice a být ochoten posouvat je, a musí být skutečně submisivní. Ovšem, skutečná submisivita není v tom, že ze sebe bude dělat odpad. Jak někdo řekne: „Madam, jsem jen červ, který není hoden toho, aby se plazil v prachu u vašich nohou," okamžitě pro mě konverzace s takovým člověkem ztrácí smysl. Když není hoden tohoto, jak může být hoden toho, být mým partnerem?

Představuješ si tedy svůj D/s vztah jen v soukromí a na veřejnosti rovnocenný pár, nebo vyžaduješ od svého sub partnera podřízení i na veřejnosti?
Na veřejnosti do jisté míry vyžaduji podřízenost také. Ovšem na takovou, jak by mnohé mohlo napadnout. Žádný obojek, vodítko, náramek s označením. Nic takového. Prostě slušné chování. Vždyť jeho chování je mojí vizitkou.
Rozhodně na veřejnosti netrvám na vykání nebo oslovení Madam či Paní.

Kolik jsi měla partnerů? Jak dlouho vám průměrně vztah vydržel? Jaké byly nejčastější příčiny rozchodu a byl rozchod tvojí iniciativou, nebo partnerovou?
Partnerů jsem měla pět. Z toho skutečně submisivní byli dva, jeden úplný dominant. Vztah nikdy nevydržel dlouho, vzhledem k tomu, co já jsem požadovala a oni nabízeli. Ten nejkratší trval necelé dva týdny, nejdelší půl roku. Až na jednu výjimku pocházel impulz k ukončení z mé strany.

Jaký je tvůj názor na jedněmi tolik propagovaný a druhými zatracovaný D/s vztah tzv. 24/7?
Myslím si, že takový vztah je možný. Z vlastní zkušenosti ale vím, že je to velice náročné pro obě strany. Musí mezi nimi existovat absolutní shoda, musejí se dobře znát a respektovat své vzájemné hranice. Já například jsem proti dělení vztahů. Jsou takoví lidé, kteří mají jednoho partnera na pistácii, druhého na vanilku. Co je to za hloupost? Já si nic takového nedokážu představit. Jednomu říkat, „Miluji tě," druhého práskat bičem? Nesmysl. Takoví lidé nejsou pistácie, to jsou obyčejní sadisti. Já osobně, vzhledem ke svému zaměření, bych k takovému vztahu chtěla jednou dospět. Nejde přece doma být jeden a mezi lidmi si hrát na druhého.

Náš web má podnadpis Inteligentní dominance a submisivita, co si pod tímhle výrokem představíš ty?
Právě tu podle mě skutečnou dominanci a submisivitu. Dominant není rozeřvaným pánem absolutna, ale osobou, která druhého vede a formuje. Podílí se na jeho výchově, ale není jen přísný vychovatel. Je člověkem, na kterého se může submisiv obrátit, když potřebuje. Je tím, s kým se cítí v bezpečí a nebojí se splnit jeho přání. Dominant musí mít přirozenou autoritu, ne takovou, kterou získá křikem a mučením. Submisiv naopak neledá vlastní uspokojení, ale snaží se potěšit pána, z čehož plyne potěšení pro něj samotného. Neponižuje se, nesnaží se být subdominantem (tím, kdo si hraje na sub, ale snaží se převzít kormidlo), za všech okolností si je plně vědom toho, že i on musí být oporou pro dominanta a ne jen slepě poslouchat a plnit rozkazy (to dělá orok). Jinak oba musejí mít v hlavě mozek.

Co si myslíš o virtuálním D/s vztahu? Má podle tebe na BDSM scéně své místo, nebo není nad reálné zážitky?
Virtuální vztah je nesmysl. Počítač a klávesnice snesou všechno. Jak můžu mít jistotu, že ten druhý je takový, za jakého se vydává? Může se tak chovat pouze před monitorem. Inteligentní fráze se dají naučit. Dojem poslušnosti se dá navodit pár řádky a dominant může být mimo počítač zakřiknutým zamindrákovaným uzlíčkem nervů. Pokud takový vztah (a i kterýkoli jiný), pak jedině reálně. Jen tak se dají zachytit i ty nejnepatrnější emoce. Člověk může napsat: „V pohodě," ale jeho šokovaný výraz už není vidět.

Myslíš si, že k dokonalému BDSM zážitku je nutné zakončit ho pohlavním stykem? Spousta lidí je toho názoru.
To rozhodně nutné není. Naopak, podle mě je v některých situacích pohlavní styk nežádoucí. Když někoho potrestám za neposlušnost a pak s ním budu mít styk, příště neposlechne znovu, tu chvíli bolesti vydrží a bude to dělat jen kvůli následnému potěšení.

Jaký je tvůj nejhezčí pistáciový zážitek?
Na nejhezčí zážitek stále čekám. Mám několik hezkých, ale ten nejhezčí asi ještě nepřišel. Zeptej se tak za padesát let.

Co bys poradila dominantům a co naopak submisivům, kteří právě začínají?
Nejprve je důležité ujasnit si svojí roli. A zvážit, zda jste skutečně ochotní a schopní bolest nejen působit, ale i přijímat. Dále je důležité neustále zkoumat svoje hranice a včas toho druhého zastavit. Na to přece máme úniková slova. Dalším důležitým bodem je komunikace. Pokud se vám něco nezdá, hned o tom spolu mluvte. Klidně se zeptejte na třetí, nestranný názor. Ovšem není nutné pouštět všechno hned do světa. Vztah je o dvou lidech. Není nutné se kdekoli na internetu chlubit, že: „Právě jsem seřezal subíka rákoskou, až brečí." A hlavně, buďte inteligentní dominanti i submisivové.

Vím, že jsi v současné době ve fázi hledání vhodného submisivního protějšku. Na závěr, je něco, co bys chtěla vzkázat potencionálnímu zájemci, který by se chtěl ucházet o místo u tvých nohou?
Kromě toho, co vyčetl z rozhovoru jen jedno… Nejde o místo u mých nohou, ale o místo po mém boku…
…jen bude stát o schod níž.

To je vše. Děkuji, za velice kvalitní rozhovor.

Marek Veselý