Madam B.
Posadili jsme se na kávu s jednou Dominantní Dámou a povídali si. Jedná se v BDSM světě o celkem známou osobnost, pro tento rozhovor ale chtěla zůstat v anonymitě a proto ji oslovujeme “Madam B.” Zpočátku šlo jen o přátelské povídání, když se ale téma stočilo na BDSM a hlavně na její dětství, kdy mi vyprávěla své zážitky, kde se už při jejích dětských hrách objevovaly sklony dominance, usoudil jsem, že o toto vyprávění nemohu čtenáře ošidit a požádal jsem Madam B. zda mohu tyto pasáže z naší konverzace zveřejnit. Souhlasila a tedy, zde jsou.
Když se dnešním pohledem podíváte na své dětství, dokážete říci, v kolika letech jste na sobě začala pociťovat Dominantní sklony?
Už když jsem byla hodně maličká, když mi bylo asi pět let, možná méně… Mám dva mladší bratry a chudáci oni…
Chudáci oni? Můžete to nějak rozvést, stačí jedna příhoda za všechny?
Bratr mi něco provedl, tak jsem ho svázala starou prádelní šňůrou… Pak jsem ho nacpala pod postel a před něj dala krabici na hračky, aby nebyl vidět. Na otázku rodičů, kde je, jsem odpověděla úplně klidně: “Spí…”
A bráška neprotestoval? Tedy nekladl odpor, nekřičel?
Řekla jsem, že si hrajeme na indiány… A pak už křičet nemohl...
Rozumím… Navštěvovala jste jako malé děvčátko mateřskou školku?
Jistě, milovala jsem to tam!
Tam jste asi nebyla pasivním dítkem, hrajícím si v koutku s panenkou?
Panenku jsem měla, to je pravda, ale v koutku by jste mě asi nenašel… Spíš v davu, možná…
V davu ostatních holčiček, nebo k vám spíše lnuli chlapečci?
Holčičky moc ne, skutečnou kamarádku jsem asi neměla. Měla jsem několik kamarádů.
Tam jste také dnešním pohledem pozorovala, řekněme velitelské sklony? A pokud ano, jak se to projevovalo?
To nebyly velitelské sklony, oni mě měli rádi! Hráli jsme spolu různé hry, scházeli jsme se i mimo školku, na hřišti.
Můžete našim čtenářům některé z těchto her popsat?
Třeba gladiátorské zápasy. Ty probíhaly na hřišti. Já jsem seděla nahoře na klouzačce a pozorovala gladiátory. Vždycky spolu bojovali dva. Ten, který prohrál, šel do “klece” pod klouzačku. A tak to šlo až k absolutnímu vítězi.
A ti co prohráli a skončili v “kleci”, mělo to na ně ještě nějaký dopad, nebo to propuštěním z klece skončilo?
Většinou dostali nějaký trest… Třeba houpat kočárek s panenkou, donést limonádu a podobně. a kdo přešlápl z “klece” bez povolení, musel tam zůstat do večera…
Zmínila jste se také o tom, že jste s chlapci ráda hrála fotbal, pro vás to ale nebylo klasické honění se za míčem, popíšete i tuto hru?
Měla jsem to jako herní konzoli. Řídila jsem jejich kroky z vrchu klouzačky. Kdo má komu přihrát, kam má běžet, kdo má dát gól…
Musela jste jako malá, stejně jako dnes mít velkou autoritu, předpokládám, že vaši kamarádi nebyli všichni začínající subíčci a přesto dělali co jste po nich požadovala. Nebo jste měla nějaký způsob jak je donutit… řekněme k poslušnosti?
Oni mě měli rádi! Nemuseli si se mnou hrát. V mojí skupince byl jen ten, kdo chtěl. Kdokoli mohl kdykoli odejít.
Tedy jste autoritu měla, o to je to krásnější. Kolik vám bylo let v době, kterou tu teď popisujeme?
Bylo to ve školce, takže necelých sedm.
Potom jste šla coby malé dominanťátko do školy, tam se také odehrávaly nějaké podobné příhody?
Většina kamarádů se mnou šla do první třídy i dál, takže ano. Nikdy jsem si třeba nemusela nosit batoh.
Když už jste byla mladá slečna, řekněmě deset, dvanáct let, stále trvaly tyto milé D/s vztahy?
Měla jsem to štěstí, že třeba i v deseti letech jsem byla zvána na oslavy narozenin… A dokonce jsem byla požádána o ruku.
Požádána některým z vašich gladiátorů?
Ano, byl můj nejoblíbenější. Jmenoval se Jaroušek. Dokonce jsem dostala prstýnek.
To je hezké… prstýnek jste s radostí přijala a byla tu první velká láska… nebo ne?
Ne, odmítla jsem ho… Ale pak, aby nebyl smutný, mohl dát při fotbale nejvíc gólů.
Opravdová Dominantní Dáma už od dětství, rozhodná, sebevědomá, ale vždy spravedlivá.
Myslím, že toto naše čtenáře pobaví a snad si i vzpomenou jak se tyto sklony projevovaly u nich. Vy jste dnes ale především, jak jsem vás mohl poznat velice profesionální Dominantní Dáma a váš názor má svou váhu. Je něco, co byste chtěla vzkázat začátečníkům v tomto oboru, kteří třeba hledají svůj protějšek?
Jen to, co už řečeno bylo. Ať se nebojí seznamovat aktivně. Vždycky a ve všem je hlavní komunikace a o vztahu, i tom začínajícím, to platí dvojnásob. A ještě jedna rada: Nedělejte ze sebe to, co nejste!
Děkuji za milé povídání a za váš čas.
Marek Veselý