Každý vládne jinde

Přišla domů, hodila tašku do kouta a svalila se na gauč.
„Těžký den?“ ozvalo se z kuchyně. Vůbec netušila, že už je Marek doma.
„Těžký je slabé slovo. Jedna schůzka za druhou, neschopní klienti, ta nová holka je úplně k ničemu… mám toho nějak plné kecky,“ pronesla unaveně, aniž by se pohnula.
Pohladil jí po vlasech a podal jí sklenku vína.
„Nikdy mě nenapadlo, že řídit firmu bude takový zápřah,“ napila se vína a pokusila se o úsměv.
„Pojď si dát něco k snědku, ať mi tady nezkolabuješ,“ vzal jí za ruku a vedl do kuchyně.
Když ráno vstala, Marek ještě spal. Uvařila kávu a přemýšlela nad jejich vztahem. Jsou spolu šťastní? Jistěže jsou, zahnala červíka pochybností.
„Jen ten sex už není, co býval,“ povzdechla si v duchu.
Než dala výpověď a šla za lepším, bylo všechno perfektní. V posteli řádili jako za mlada, Marek vypadal spokojenější, ona byla víc v pohodě….
„Dobré ráno,“ ozvalo se ze dveří.
Marek stojí ve dveřích jen v trenkách a podává jí kytici jejích oblíbených lilií.
Vstala od stolu, objala ho a políbila na tvář.
„Miluju tě,“ pošeptala mu do ucha.
„Přijdeš pozdě do práce. Dej mi pusu a utíkej. Večer mám pro tebe překvapení,“ potutelně se usmál.
 „Jak je možné, že jsem zapomněla na naše výročí?“ přemýšlela po cestě do kanceláře. Ta nová práce jejich vztahu opravdu nesvědčí.
„Dřív jsme byli chudý, ale šťastný,“ povzdechla si v duchu.
Zvedla telefon a vytočila svou asistentku.
„Sylvo, dneska do kanceláře nepřijdu. Schůzku se zástupci oddělení posuň na pondělí. Naskenuj mi dokumenty, co mi leží na stole, a pošli mi je na mail. Zavolej do Polska, ať mi pošlou návrhy vánoční kampaně a pak prosím tě zaskoč za Michalou a zkontroluj, jestli už jí někdo zaškolil,“ štěkala příkazy do telefonu.
 „Do toho ti nic není, Sylvo. Ne, opravdu dnes nepřijdu ani na chvíli,“ položila telefon a usmála se. To jí na její práci bavilo nejvíc. Ta moc nad ostatními, rozdávání příkazů a úkolů.
Uklidila telefon do kabelky a zajela do garáží nákupního centra.
S balíčkem v ruce se procházela parkem a užívala si volné odpoledne. Neřekla Markovi, že nešla do práce a vychutnávala si pocit, že nemusí nic dělat, na chvíli o ničem rozhodovat a nic neřešit.
Když vzala za kliku domovních dveří, byla rozhodnutá, že dá výpověď. Celý den přemýšlela nad svými prioritami a věděla, že vztah s Markem je na prvním místě. Těšila se, až mu to řekne a dá mu hodinky, na které nechala vyrýt datum, kdy se potkali.
Chodba byla temná, ale z pokoje se linula hudba a příjemná vůně grilovaného masa. Vešla do pokoje a na stole prostřeném jen pro jednoho si všimla krabice, na které stála obálka. Chvíli váhala, než ji otevřela.
Možná je to konec. Co když už toho má Marek plné zuby a rozhodl se, že mu to za to nestojí? Ta představa ji málem srazila na kolena. Marek je to nejdůležitější v mém životě, uvědomila si. Co když jsem to celé podělala?
Třesoucími se prsty rozlepila obálku, vytáhla list papíru a zírala na něj.
„DNES TADY VELÍM JÁ.“
„Co to má znamenat?“ zamyslela se. „Je pravda, že dřív měl všechno pod palcem spíš on. A já ho v poslední době dost peskuju. Hm… když člověk dává příkazy celý den, lehce si na to zvyká,“ honilo se jí hlavou, zatímco rozbalovala krabici s rudou stuhou.  
První, co z krabice vytáhla, byl široký latexový obojek s kroužky, následovala pouta a luxusní prádlo. Usmála se a vzpomněla si na jejich nejlepší sex, co zažili. Marek ji svázal a rozhodně se s ní nijak nemazlil. Z té vzpomínky ji zamrazilo v podbřišku a překotně se začala soukat do prádla, nasadila si obojek a překvapilo jí, jak příjemný pocit v ní stažený obojek vyvolal.
Když byla připravená, posadila se ke stolu a čekala. Čekala dobrých patnáct minut a přemýšlela, kde je Marek asi schovaný.
Když už začínala být nervózní, ze dveří se ozvalo: „Ty nevíš, že u stolu nemáš co dělat?“
Otočila se a v tu chvíli stál Marek vedle ní. Prstem ukázal na místo vedle židle.
„Tady si klekni a čekej, než se navečeřím.“
Nebyla schopná slova a tak si klekla vedle židle, podívala se na něj, nadechla se a řekla: „Marku, omlouvám se, že jsem zapomněla na naše výročí, chtěla jsem…“
„Ticho!“ přerušil jí. „Mluvit budeš jen tehdy, když k tomu budeš vyzvána. Oslovovat mě budeš Pane. A za to, že jsi zapomněla na naše výročí, tě potrestám po večeři. Rozumíš?“ zeptal se s káravým pohledem.
„Ano, Pane,“ odpověděla a čekala, co se z toho vyvine.
„Roleplay… to je teda novinka,“ pomyslela si a dívala se do země, zatímco Marek večeřel.
Cítila se uvolněně a těšila se na svůj trest.
Otevřela oči a podívala se vedle sebe. Marek už byl vzhůru a četl si něco na tabletu.
„Dobré ráno,“ usmál se na ni a políbil ji.
„Marku, včera to bylo neuvěřitelný. Hrozně mě mrzí, že jsem zapomněla, nešla jsem do práce, chodila po parku a rozhodla se dát výpověď, já…“
„Lásko, já vím. Nezlobím se, buď v klidu,“ odpověděl a pohladil jí po tváři.
„Myslel jsem si, že by ti prospělo, aby jednou někdo dával rozkazy tobě. Že by ses mohla uvolnit a vypustit páru.“
„Znáš mě asi líp než já samu sebe,“ pronesla a myslela to vážně.
„Takže nemám dávat výpověď? Neopustíš mě?“ s otazníky v očích na něj hleděla a hledala odpověď.
„Miláčku, neopustím. Výpověď dávat nemusíš. Vládni si třeba celýmu světu. Ale tady vládnu já,“ zasmál se.
V pondělí přišla do práce v mnohem lepší náladě. Sylvě vynadala jen trochu, dala si kávu a otevřela počítač. Měla asi čtyři schůzky a věděla, že přijde domů až pozdě. Ale o to víc se těšila, až s Markem vyzkouší latexovou masku a další hračky, které si objednali.
Sylva vpadla do její kanceláře.
„Omlouvám se, že ruším, ale je tady Messenger a má pro vás balíček. Odmítl ho předat mě, prý je to jen do vašich rukou.“
Usmála se na Sylvu a řekla: „Pošli ho sem, už se na něj těším.“

LTX.cz