Jsem TO

S prosbou o poskytnutí rozhovoru jsem oslovila muže, který o sobě říká, že je otrokem. Podle jeho slov ho to naplňuje absolutním štěstím. Co myslíte, je to tak?

Dominant/submisiv/switch?
Ani jedno, já jsem nic. Otrok který je tu jen a jen pro svou Bohyni a Paní.

Takže jsi hluboce submisivně založený?
Jsem jen takový, jakého mě má Paní chce. A to většinou znamená hluboce submisivně založený.

Jak dlouho máš svou Paní?
Já nemám Paní. To ona má mě. Jsem jejím majetkem. Jsem nikdo a nic. Prach, v němž může chodit. Cokoli si jen má Paní poručí. A kdykoli si poručí. Už pět let. Pět nádherných let.

Jak jste se poznali?
Přes internet. Okouzlila mě asi už prvním písmenkem, které ale bohužel nepatřilo mně.

Můžeš to trochu rozvést?
Malý moment, prosím. (Asi dvacet minut neodpovídá - pozn. autora) Ano, tak můžu. Bavila se na chatu s jinou Dámou. A já jen okouzleně sledoval, jak je vtipná a inteligentní. A tak jsem na ten chat chodil každý den a doufal jsem, že tam Paní uvidím znovu a znovu. A Paní tam opravdu bývala. Nepravidelně, ne každý den, ale dařilo se mi potkat ji tam.

Co se dělo pak?
Po několika měsících jsem se odhodlal napsat jí. A Paní nereagovala. Samozřejmě na to Paní měla plné právo. Já jsem nic a jako s ničím se se mnou musí jednat. Já jsem ten, kdo není hoden ani toho, aby její slova četl, natož aby je ke mě směřovala. Ale bylo mi to líto, to uznávám. O dva dny později se ale stal zázrak.

Jaký?
Paní napsala. Není na dlouhé povídání a já si ho od ní ani nezasloužím. Hned jsme si domluvili schůzku.

Přišla? Jak to probíhalo?
Aha… Moment, prosím. (Opět se nějakou dobu odmlčel a nepsal. - pozn. autora) Ano, takže… Paní přišla o hodinu a půl pozdě. Já na ni čekal na smluveném místě i přesto, že měla takové zpoždění. Nevadilo mi to. Vlastně jsem ani nevěděl, jak dlouho zpoždění má. Paní může přijít kdykoli jen chce, může mě klidně nechat čekat třeba celý den. Nemám nejmenší právo na to, abych si nějak nárokoval její čas. Každá minuta, kterou mi má Paní poskytne je pro mě svatá. Od toho prvního dne mám svou Bohyni a Paní.

Jak vypadá tvůj běžný den ve službě Paní?
Ráno vstávám okolo páté. Protože jsem u mé Paní jen o víkendech a ve dnech volna a chodím k ní pozdě v noci, je tam tedy neuklizeno od neděle, takže se hned ráno pustím do úklidu. Paní neuklízí. Nepořádek není hoden toho, aby se ho má Paní a Bohyně dotýkala. Špína patří ke špíně a tak je v pořádku, že to dělám já. Pak má Paní zazvoní a já mám patnáct minut na to, abych nachystal snídani. Má Paní, pokud má dobrou náladu, mi dovolí, abych se díval, jak snídá. Když umyji nádobí, smím se nasnídat i já. Má Paní se mezitím převlékne a zkontroluje, co jsem ráno stihl udělat. Pokud není spokojená, potrestá mě. Pokud je spokojená, neřekne má Paní nic. Nejsem hoden jejích pochval ani jakéhokoli uznání z její strany. Pak je čas nachystat oběd podle instrukcí mé Paní. Odpoledne většinou pracuji na zahradě, nebo má Paní jiný program, který nesmím nikdy odmítnout. Nachystám večeři a opět se smím věnovat mé Paní. Pokud si to Paní přeje. Během celého dne samozřejmě plním drobné úkoly, které mi má Paní zadá. Večer pak, pokud má má Paní náladu, přijde čas na mé potrestání.

Trestá Paní tvrdě?
Podle toho, jak si zasloužím.

Ve tvém výčtu dne nikdy nezaznělo, jak se ke své Paní chováš? Máš nějaké předepsané pozice, v nichž musíš být? Nebo třeba předepsaný pozdrav? Nebo nařízené oblečení?
Moment, prosím. (Opět se odmlčí. - pozn. autora) Bohužel, má Paní si nepřeje, abych o tom mluvil.

Máte mezi sebou nějakou smlouvu?
Nemáme. Jen jsem mé Paní podepsal lístek, kde se odevzdávám do jejích rukou k čemukoli, co ona uzná za vhodné na dobu jí požadovanou. Své Paní a Bohyni důvěřuji a proto jsem se plně vzdal své svobodné vůle.

Jsi v tomhle “vztahu” šťastný?
Šťastný? To je málo pro pojmenování toho, co cítím, když smím sloužit mé Paní. Je mým smyslem života být tu pro mou Bohyni a Paní.

Jak dlouho takhle budeš žít?
Jak dlouho si jen má Paní bude přát. Může to být ještě týden, může to být třicet let. Doufám, že to bude do doby, dokud jí budu schopný sloužit.

Děkuji za rozhovor.

Elisabeth Simpson