Dárek pro Moniku

13.10.2015 10:59

Monice bylo pětadvacet, když začala zjišťovat, že běžný sex jí nestačí a začala se poohlížet po něčem víc vzrušujícím. S bývalým partnerem měla malou zkušenost s lehkým BDSM a tak se začala hledat v těchto vodách. Po několika schůzkách a vyzkoušení různých praktik zjistila, že se jí to líbí čím dál víc a vzrušuje ji být partnerovy podřízená i velící. Odhalila však, že desítky mužů hledají přísnou paní, u které by alespoň na chvíli mohli zažít pocit bezmoci, odevzdanosti a podřízenosti a navíc jsou za to ochotni zaplatit. Rozhodla se začít podnikat v téhle oblasti. Splní se tím její přání? Užívat si, co má ráda, a navíc za to dostat zaplaceno. Měla obrovské štěstí hned na prvního zákazníka.
Byl to pan Michal, asi pětačtyřicetiletý muž s velkou zálibou v přísných trestech. Postupem času se stal jejím mentorem a kamarádem. Zasvětil ji do, pro ni neznámých, praktik z obou stran. Jak šel čas, zdokonalovala se, ale kontakt s jejím mentorem se přerušil. K její velké radosti se po roce jejího nového podnikání pan Michal ozval. Strašně se na něj těšila, zvlášť, když jí napsal, že pro ni má velké překvapení a přinese jí dárek.
Je tady ten den, dnes dorazí Michal. Chtěla, aby jí to dnes večer opravdu slušelo, jen kvůli němu.
„Ahoj, vítám tě,“ říká Monika mezi dveřmi. Michal jí políbí ruku a podává jí kytici rudých růží.
„Jsi nádherná, krásnější než si tě pamatuji,“ odpovídá na pozdrav ve dveřích jejího příbytku. Monika má oči upřené na velké lepenkové krabici ležící přede dveřmi.
„To je dárek pro mě?“ ptá se nedočkavě.
„Je má krásko, ale rozbalíme ho později,“ odpovídá a s krabicí v ruce vchází a zavírá za sebou dveře. Monika nemůže z krabice spustit oči, během povídání v obýváku je celá nervózní. Evidentně se těší na překvapení a ani vlastnoručně uvařená káva ji neuklidňuje.
„Tak s jakým přáním jsi ke mně přišel?“ vyzvídá.
„Chci jen naplnit tvoje touhy. Vím, že toužíš být ovládána,“ odpovídá.
Po těch slovech je celá rozechvělá. Měla desítky zákazníků, ale Michal je jeden z mála, který ví, co opravdu potřebuje. Pořádně pocítit jeho nadvládu.
„Tak půjdeme dolů?“ ptá se nedočkavě a vstává.
V suterénu za pomoci pár stejně zaměřených přátel vybudovala slušně vybavený koutek. Po otevření dveří tajemné komůrky Michal jen obdivně pokývá hlavou, od jeho poslední návštěvy tam přibylo mnoho podivuhodných věcí .
„Co se mnou chceš  dělat?“ ptá se ho nadšeně a dívá se jako by přes něj na bytelnou lavici, vhodnou ke znehybnění odsouzeného.
„Tohle...,“ přistupuje k ní a lehce jí zkroutí ruku za zády a přinutí ji pokleknout, „Do doby, než s tebou skončím, jsi jen moje.“
„Ano můj pane, jsem tvá otrokyně. Dělej si se mnou, co chceš,“ říká odevzdaně s úsměvem na tváři. On se přesouvá ke zdi místnosti a bere do rukou roubík. Monika na něj odevzdaně hledí, už otevírá ústa a zakusuje se do něj. Pevně jí ho utahuje. Na zápěstí a kotníky jí nasazuje kožená pouta se závěsnými oky. Musí vstát. Jeho ruka přejíždí po jejích křivkách,rýsujících se pod rudými šaty. Neskutečně ji to vzrušilo. Dlaň jeho ruky vklouzává pod ramínko jejích šatů, to padá po rameni dolů, a za ním druhé. Šatům se dolů nechce, drží za její pevné poprsí. Michal bere lem šatů do svých rukou a se slovy: „Jsi jen a jen v mé moci,“ jí je vzadu rozepíná a stahuje dolů. Už je jen ve spodním prádle, čeká, co bude následovat. Michal bere do rukou provazy a uvazuje je za kroužky na jejím zápěstí. Pak provazy prostrkuje oky na stropě. Monika už tuší, co bude následovat.  Bude se krásně houpat. Visí tak, že stojí jen na špičkách. Hledí na něj s touhou a očekáváním. Michal bere do rukou dlouhé kožené důtky a prsty se probírá jednotlivými prameny. Ona touží po jejich doteku, snad zahřejí její kůži. Jen pomalu ji s nimi hladí po zádech, roztouženě při těch pocitech zavírá oči.
Prameny se švihnutím přistávají na její bělostné pokožce. Její tělo se prohýbá pod štiplavým dopadem. Už to začíná. Další a další rány olizují její tělo, jednotlivé dopady dávají kůži lehce růžový nádech. Po chvíli rány přestávají dopadat. Jeho ruce hladí její pevný zadeček, pak zajíždějí za lem kalhotek. Je to fantastické, tak krásně jí dokáže vzrušovat jen on. Kalhotky jdou ke kolenům, pomáhá jí se z nich vysvobodit. Její nádherně formovaný zadeček  bělostně svítí do temnoty. Takový už dlouho nebude. Má podprsenku bez ramínek, jedno cvaknutí a už jsou její prsy osvobozeny z vězení. Její potemnělé bradavky silně kontrastují s bělostnou kůží. Už má na sobě jen punčochy a rudý podvazkový pás.
„Podvazkový pás je základ dobrého vztahu,“ říká, „ten ti nechám, abys nebyla úplně nahá.“
Jeho slova vzbuzují na její tváři úsměv, jakoby ještě měla co skrývat. Přivazuje provazy k poutům na nohou, poté je prostrčí oky v podlaze. Jedno silné trhnutí a nohy jdou od sebe. I přes roubík je slyšet vzdech. Je pevně připoutaná, víceméně visí jen za ruce, je plně v jeho moci. Opět bere do rukou osvědčený nástroj, kožené prameny sviští a olizují celé její tělo. Její mysl je zasažena tisíci bodavými dopady, její tělo se vlní, co provazy dovolí.
„Nepřestávej,“ křičela by, kdyby mohla.
On však má jiné plány. Bere do rukou bičík, ten opravdu nemá ráda. Se strachem a očekáváním na něj hledí. Napjatě čeká, kam padne první rána. Pán obchází její bezmocně visící tělo, dostane se jí až za záda. Zadeček je tím šťastným místem. Zaměřuje dopad, nechce ji umlátit, ale jen konečkem bičíku zasahovat nejvyšší místa jejích půlek. Lehké svištění bičíku se mísí  s plácavými zvuky dopadu, ona z toho málem šílí. A on najednou přestává.
„Proč?“ ptá se ona v duchu. “Bylo to tak bolestivé a zároveň nádherné.”
Hladí ji bičíkem po stehnech, pak přechází k břichu a prsům. I toto ji vzrušuje, ale on s tím znenadání končí, žádná rána nedopadá. Odchází k jejím pokladům a nachází opravdu velké svorky na bradavky. Před jejími zraky s nimi cvaká, ona protestuje do roubíku. Pán však na nic nebere ohled.
„Jsou určené jen na jedno místo, tak ti je hned připnu,“ sděluje jí.
„Cvak,“ už jsou tam, kde mají být.
 Monice se to moc nelíbí, ale je to Pánovo přání. Ten se vrací ke zdi plné pomůcek, dnes určených pro její kůži. Sleduje ho, žaludek se jí svírá, jak jeho ruka projíždí po jednotlivých nástrojích. Už si vybral, krásná plácačka s několika otvory v pracovní ploše. Před jejími zraky plácl o dlaň svojí ruky, charakteristický zvuk se rozlehl místností.
„Těšíš se?“ ptá se jí.
Ona nesrozumitelně něco mumlá do roubíku. Hladí ji po zadku plácačkou, za chvíli to přijde.
„Plác,“ rána se opřela o její pozadí.
Křičí do roubíku, jak jedna za druhou dopadají na její kůži. Přišel čas opět vyměnit nástroj. Pán si vybírá zásobu rákosek různých velikostí. Teď přijde pořádný výprask. Začíná tenkou, pár jemných štípnutí, ty se jí docela líbí. Zvyšuje rychlost jednotlivých dopadů, rány přicházejí v rychlém sledu, jako kulometná palba. Ona sebou hází, její kůže hoří, ještě chvíli a bude křičet. Ale tak dlouho ji bít nehodlá. Bere si jinou pomocnici, mnohem silnější. I ta má chuť na její kůži. Zaměřuje správný dopad, hladí ji rákoskou po zadečku. V tom se ozývá známý svištivý zvuk, první políbení je na cestě.
„Prásk,“ ratanové dřevo s chutí ochutnává její zadeček.
 Vší silou skousla roubík. Další a další rány dopadají, už to nevydrží a křičí přes roubík. Michal to ví, tak to má ráda, proto jí udělí pár pořádných ran. Zadek mění barvu, stopy naskakují jedna vedle druhé, ona sebou hází a křičí. Po třech desítkách ran přestává. Ona jen hlasitě oddechuje. Pán však nehodlá skončit, bere do rukou bičík a zasahuje na vnitřní stranu stehen. Monika má všeho už tak akorát, ještě jednu ránu, víc nepotřebuje. Vlna opojných pocitů prochází jejím tělem, dostavilo se vyvrcholení. Michal přestal a sleduje její třesoucí se tělo. Ví, že takovéto její uspokojení je pro ni větší než při sexu. Tak dlouho na něj čekala...
Objímá ji a sundává jí roubík. Ona jen oddechuje a do její tváře přichází ruměnec opojení. Je šťastná, Pán ji má opravdu rád.
„Čí jsi?“ ptá se jí.
„Jen tvá, můj Pane,” odpovídá.
„Chceš zůstat jen má?“ ptá se jí.
„Ano, můj Pane,“ ihned odpovídá.
„Teď přišel čas na tvůj dárek,“ říká ji a bere do rukou lepenkovou krabici. Rozřezává ji a vyndává z ní něco zabalené v bublinkové fólii.
„Víš co to je?“ obrací se na ni, když odstranil veškerý obalový materiál.
Ona na tu věc nevěřícně hledí, poznává ji, ale ohromením se nezmůže na slovo. doufá, že ta věc není pro ni.
„Dnes ti daruji ten nejnádhernější šperk, který může žena dostat. krásný pás cudnosti.“
Konečně se probírá z ohromení.
“To snad nemyslí vážně!” běží jí hlavou.
„To ne, prosím, můj Pane,“ prosí.
„Jsi jen moje! Nebo snad ne?“ ptá se důrazně.
„Ano můj Pane, jsem jen tvoje,“ odpovídá odevzdaně.
„Hodná. A teď ti ho pěkně nasadím,“ říká a bere do rukou pás a rozepíná ho.
Ona na něj jen nevěřícně hledí. Má strach z toho, co ji čeká. Snad je to jen na chvíli. Pás obepíná její boky, jednu jeho část pán prostrkuje mezi její nohy.
„Cvak,“ zámek zapadá, je zajištěná.
Pás ji začíná tlačit, není to moc příjemné. Michal ji sleduje, je spokojený se svým dílem, klíč ho hřeje v kapse. Začíná pomalu odvazovat provazy, nejdřív nohy, pak i ruce. Její mysl je zmítaná pocity uspokojení a odporu k té kovové věci. Osahává ji a zjišťuje její neprostupnost.
„Jak poděkuješ Pánovi?“ ptá se jí s úsměvem.
Ona ví, co se od ní čeká, tak padá na kolena a líbá jeho přísnou ruku.
„Díky za vše můj Pane, jsem jen tvá.“
„To rád slyším,“ říká jí, „můj dárek ti bude dělat společnost, než k tobě zase vrátím.“
Ta slova ji překvapují. doufá, že nehodlá odejít a nechat ji zamčenou v té podivné věci.
„Prosím, můj Pane, jak s tím budu žít?“ dívá se na Michala, rukama drží pás. Ve tváři má prosebný výraz. Je zvyklá si dopřávat uspokojení, nemůže jí v tom přece bránit! Pán je ale rozhodnutý, neustoupí od svého záměru.
„To zařízení ti umožňuje vykonávat veškeré potřeby mimo těch, jejichž plnění přísluší jen tvému Pánovi. A neboj, klidně se můžeš koupat, je z nerezu. Jen pokud někam poletíš, nech se radši osobně prohledat,“ sděluje Monice.
Ta je z toho konsternovaná, on to myslí opravdu vážně! Neodváží se však odporovat.
„Klidně pracuj jako dosud, tomuto podnikání pás vůbec nebrání. Přijdu si tě zkontrolovat.“
„Bude to brzy, můj Pane?“ ptá se.
„Uvidíš, možná brzy, možná později,“ odpovídá Michal nejasně.
Je úplně vyřízená. Obléká se, pás se jen matně rýsuje pod šaty. Michal ji hladí a přejíždí rukama po šatech v místech, kde se nachází pro ni tak nenáviděná obruč. Je evidentně spokojený, jí se to nelíbí ani trošičku.
„Kdybys měla problém, můžeš mi napsat, ale jestli přijedu zbytečně z tvého rozmaru, tak si mě nepřej,“ sděluje ji důrazně mezi dveřmi, když odchází.
Ona je smířená s osudem, nebude ho dráždit.
„Ano, můj Pane, budu čekat,“ odpovídá mu odevzdaně a jen teskně sleduje, jak nasedá do auta a odjíždí.
Jak jen prožije své příští dny? Doufá, že  ji pán navštíví co nejdřív.

 

Martin B.


Tvorba webových stránek zdarma Webnode