Čtenářská povídka

Vyzkoušeli jsme zajímavý experiment, povídku, kterou si píší sami čtenáři. Nastínili jsme základní dějovou linku a o další se postarali čtenáři na Facebooku.

Elisabeth Simpson
Znuděně vyhlížela ven z okna přecpané dvaadvacítky. Nesnášela hromadnou dopravu. A co víc, nesnášela hromadnou dopravu v Praze. Na další zastávce se dveře otevřely, několik lidí vystoupilo a mnohem víc, než tramvaj podle jejího názoru mohla pojmout, zase nastoupilo. Natáhla se, aby nad sebou otevřela okénko a její ruka se setkala s jinou. Vzhlédla. Nad ní s rozpačitým úsměvem napůl stál, napůl visel na tyči, mladý muž.
“Pardon,” pousmál se a rychle ruku stáhl.
“V pořádku,” pousmála se a okénko otevřela.

Marek Veselý
“Hrozné horko, že?” zeptal se muž a použil klasickou konverzační otázku.
“To je myslím patrné,” odpověděla mu poněkud nakvašeně, opět se otočila a sledovala rušnou ulici.
Náhle sebou souprava souprava cukla a všichni cestující byli katapultováni větší silou dopředu. I mladým mužem to prudce hodilo a jak se snažil najít rovnováhu, nešťastně šlápl ženě sedící pod ním na nohu.
“Promiňte, velice se omlouvám… nezranil jsem vás?” zeptal se starostlivým hlasem.
“To ještě nevím, zatím necítím nohu, jste poněkud težší,” odpověděla žena, ale i přes bolavý kotník, dokázala vyloudit úsměv.

Leatherlady Dark
Trochu se začervenal "Ještě jednou se omlouvám, a pokud bych pro Vás mohl udělat něco jako náhradu za utrpěnou bolest, jsem Vám k dispozici."
Podívala se mu zkoumavě do očí, po chvíli přemýšlení se pobaveně usmála a přikývla: "Ano, vlastně byste mohl. Takže vystupujeme na příští zastávce."
Zatvářil se trochu překvapeně, ale pak s trochu nejistým úsměvem řekl: "Bude mi potěšením, děkuji."
Viděla na něm, že přemýšlí, co se bude dít, ale netroufl si zeptat se přímo a ona ho nechala v nevědomosti.
Najednou mladík vytáhl z kapsy mobil a začal psát zprávu. Podívala se na něj tázavě a on honem omluvně prohodil: "Jen přesun v rozvrhu, teď jsem jen Váš."
"Výborně," usmála se. "Budeme vystupovat, vezmete mi tento balíček," podala mu podlouhlé pouzdro a s naprostou samozřejmostí zamířila ven z tramvaje. Přikývl a i s balíčkem ji poslušně následoval.

Kacíř Zdeněk
V jedné ruce mobil, v druhé balíček, div ze dveří nevypadl, jak se neměl pořádně jak chytit.

Kacíř Zdeněk
Mobil vložil do kapsy a vydal se následovat onu neznámou dámu a v krku cítil najednou takový svíravý pocit…

Marek Veselý
Musel poněkud popoběhnou, Dáma vyrazila svižným krokem a trochu se mu vzdálila. Dával pozor aby se mu neztratila v davu lidí, čekajících na zastávce.
"Tak kde vás mám?" uslyšel opodál její hlas, když se otočila a všimla si, že trochu zaostává.
Když ji doběhl, řekl omluvně: "Tady jsem, trochu jsem se zasekl mezi lidmi."
"Jdeme, jdeme, držte se za mnou," řekla Dáma, prudce se otočila a div, že ho nezasáhla dlouhým culíkem svých zlatavých vlasů, který mu proletěl kolem nosu.
Ušli ještě pár set metrů a Dáma odbočila z hlavní třídy do menší, klidnější uličky. Ustal ruch z hlavní ulice a on mohl postřehnout pravidelný klapot jejich vysokých podpatků, které klapaly do chodníku. Před jedním z domů, uprostřed ulice se zastavila a opět se k němu otočila.
"Jsme na místě," řekla, odemkla vchodové dveře a vstoupila do široké chodby starého, prvorepublikového domu. Muž ji následoval a dveře se za ním s bouchnutím zavřely.

Kacíř Zdeněk
Až s ním to bouchnutí trhlo a zamrazilo na zádech. Dům byl proti dusné horké ulici až nepříjemně chladný. Nezdržoval se ale rozhlížením, Dáma už byla v půlce prvního schodiště, vydal se hned za ní. Trochu popoběhl, pak stoupali po schodech, ona o několik schodů před ním, on natolik zabrán pohledem na její krásné křivky nohou, že když se náhle zastavila, trochu do ní narazil.

Mdm Flora
"Dívejte se na cestu," otočila se na něj a zamračila se. Vyšla ještě pár schodů, pak se zastavila u obyčejně vyhlížejících dveří. Vytáhla z kabelky klíče a odemkla. "Pojďte dál a zujte se," vyzvala ho a zula si lodičky, "pak přijďte za mnou." Zul si bity a trochu váhavě věšel do obýváku. "Otevřete tu krabici," řekla mu klidně. Pomalu krabici otevřel a vyndal teleskopickou tyč. Nechápavě se na ní podíval. "Potřebuji pověsit záclonu...," pousmála se.