Vítej doma!
Věděla, že středy nemá rád. Byl to prostředek týdne, dva pracovní dny před ním, dva za ním. Věděla, že je má rád ještě méně v létě. Když bylo krásné počasí, rozčilovalo ho, že musí sedět v kanceláři a nemůže si užívat sluníčka. Velice dobře to věděla a tak se snažila každý návrat z práce mu zpříjemnit. Věděla ale také, že dnes nebude stačit dobrá večeře… Odpoledne jí volal, že mají v práci nějaký problém a on ho celý den řeší. Namísto toho, aby se mohl věnovat svojí práci, napravuje chyby jiných. Slyšela rozhořčení v jeho hlase a snažila se ho trochu uklidnit. Až hodinu před koncem jeho pracovní doby jí psal, že problém konečně vyřešil. Pousmála se. Na takovou zprávu čekala. Ukončila svojí práci na počítači, vypnula ho a ztlumila si zvuky u telefonu. Nechtěla být rušena…
Připadalo mu, že dnešní den bude nekonečný. Pořád se jen rozčiloval. A tak těsně před pátou s úlevou vypnul počítač a sešel schody do přízemí. Hned, jak vyšel před budovu, usmál se a nastavil tvář hřejivým slunečním paprskům. Napsal jí SMS, že jde k autu a že se těší domů. Cestou ještě koupil kytici růží a zastavil se pro víno. Potřeboval večer vypnout a co je lepší, než se v klidu posadit ke skleničce dobrého vína? Věděl by možná o něčem lepším… Ale také věděl, že dnes se to asi nehodí. Myslel si, že ona na to nebude mít náladu. Věděl, že se blíží termín, kdy by měla odevzdat práci a že je ve skluzu, proto bude s největší pravděpodobností i večer pracovat, zatímco on si sedne vedle do křesla se sklínkou vína a bude ji pozorovat. Miloval, když se na ni mohl dívat, když pracuje. Miloval, když se soustředěně dívala na monitor notebooku a ticho rušily jen údery do klávesnice. Občas fascinovaně sledoval, jak se zamračila, když psaný text nebyl úplně v pořádku. když nedokázala situaci vyřešit hned, mračila se. Pak si zapálila cigaretu a zamyšleně studovala danou pasáž. Po chvilce se její tvář obyčejně rozjasnila a sama sobě se zasmála, jak našla řešení. Dokázal by ji sledovat celé hodiny a docela se na tenhle večerní program těšil. Nevěděl ale, že ona má dnes jiné plány…
Jeho plány na večer se utvrdily, když zjistil, že na jeho zprávu neodpověděla, ani ho nevyhlíží z okna. Byl přesvědčený, že je zabraná do práce. Aby ji nerušil, potichu odemkl dveře bytu. Trochu ho překvapilo, že jsou zavřené dveře do obývacího pokoje, kde obvykle pracovala. Sotva vešel do kuchyně, bouřlivě ho uvítalo jejich štěně.
“Že tys paničku rušil, proto tě nechala tady?” pohladil štěně po hlavě.
Pejsek vesele zavrtěl ocáskem a běžel se věnovat míčku. On dal květiny do vázy, převlékl se do pohodlnějšího oblečení a šel ji pozdravit. Otevřel dveře a zůstal stát na prahu. Čekal, že ji uvidí sedět u počítače, ale to, co viděl mu téměř vyrazilo dech… Seděla na pohovce, nohy měla natažené a opřené o opěrku křesla. Podpatky černých lodiček se ostře rýsovaly proti světlému potahu křesla. Pomalým pohledem přejel z lodiček na černé punčochy, které měla na nohách. Po nich putoval jeho zrak k lemu sukně, který začínal těsně pod jejími koleny. Pokračoval dál až došel ke knize, kterou držela v rukou. Vypadalo to, že ji jeho příchod ani nevyrušil. Klidně si četla dál. Když se podíval na stůl před ní, spatřil na něm vyrovnané rákosky, důtky a různě dlouhá pravítka. Podíval se zpátky na ní a až teď si všiml, že pod knihou vykukují lesklé, černé prameny.
Klekl si vedle ní a pohladil ji po noze. Ani nezaslechl, jak zaklapává knihu, ale hned v zápětí cítil štípnutí, jak ho důtkami švihla přes ruku.
“To ti dovolil kdo?” zeptala se přísně.
Okamžitě ruku stál a bázlivě se jí podíval do očí: “Omlouvám se, Madam,” zašeptal, když se střetl s jejím tvrdým pohledem.
Znovu se začetla do knihy. Neodolal, a pomalu jí přejel konečky prstů přes lýtko. Další rána dopadla na jeho záda…
Jste zvědaví, jak povídka dopadne? Jak se bude večer vyvíjet? Nebo máte dokonce vlastní nápad, co by se mohlo dít? Dejte nám vědět do komentářů!
Elisabeth Simpson